Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď bol nedávno v rádiu mojim hosťom Hulo, na týchto stránkach známy najmä vďaka svojmu pôsobeniu v kapelách ako TESTIMONY alebo LVMEN, s radostnými iskričkami v očiach spomínal na jar roku 1993. Vtedy sa spolu so svojím starším bratom zúčastnil legendárneho koncertu vo Viedni, na ktorom videl nielen hlavné hviezdy KREATOR s programom k vtedy novému experimentálnemu štúdiovému zárezu „Renewal“, ale tiež ich prekvapujúcich a šokujúco dobrých amerických predskokanov.
V tých časoch naozaj nebolo také bežné, aby hardcorové kapely hrali na jednom koncerte spolu s metalovými. Boli to však práve štyria páni z Brooklynu, ktorí tento mýtus začali rúcať. BIOHAZARD zmenili tvár tvrdej gitarovej hudby na začiatku deväťdesiatych rokov a na celé dlhé obdobie neskôr. Oni boli jednou z kapiel, ktoré formovali vzrušujúce crossoverové časy, oni určovali trendy, oni boli z tých pionierov, ktorí mixovali rap s ťažkými gitarovými riffmi. Až po nich prišiel kultový soundtrack k filmu „Judgment Night“, o vlne nu metalu a nehovoriac.
Presne pred dvadsiatimi rokmi - 10. novembra 1992 - vyšiel album, ktorý navždy zmenil tvár hardcorovej hudby. Aj keď sú ako zlatá trojka NYHC chápaní AGNOSTIC FRONT, SICK OF IT ALL a MADBALL, boli to práve BIOHAZARD, kto pre tento štýl hudby rozkopol brány komerčného úspechu a všeobecného uznania. Album „Urban Discipline“ je do dnešných dní právom považovaný za zaujímavú generačnú výpoveď a výnimočné dielo, dokonale mapujúce celé jedno hudobné hnutie.
Úžasne špinavý zvuk gitár, ktoré si sofistikovaným spôsobom presekávajú cestu metalovou a punkovou húštinou – Bobby Hambel bol so svojou hrou pre BIOHAZARD vždy nenahraditeľný. Dvaja charizmatickí frontmani, ktorí umne striedajú rev, škrek, rap a snahu o melodické vokály, neuveriteľne nadupaná rytmika a najmä nezabudnuteľné hity. Singel „Punishment“ šokoval divákov MTV, skladby ako „Shades Of Grey“, „Black And White And Red All Over“, „Urban Discipline“, „Wrong Side Of The Tracks“ či „Tears Of Blood“, to sú kusy priamo z výkladnej skrine amerického a svetového hardcoru. Ostré proti-rasistické texty, imidž drsných chlapcov z ulice a megawaty energie rozdávané v priebehu nezabudnuteľných koncertov – s takým potenciálom BIOHAZARD jednoducho museli dobyť svet.
Nikdy potom nenahrala brooklynská štvorica takýto dobrý album. Čaro okamihu bolo jednoducho neprenosné, skutočný zvuk ulice sa podarilo zachytiť iba raz. Všetko, čo potrebujete vedieť o tejto kapele, je práve na doske “Urban Discipline”, poprípade ešte na skvelom živáku “No Holds Barred”, ktorý bol nahrávaný počas jedného strhujúceho večera v Hamburgu.
Vďaka “Urban Discipline” sú BIOHAZARD nesmrteľní, aj vďaka “Urban Discipline” dodnes žne úspechy celá NYHC scéna, monolitu “Urban Discipline” vďačia za veľa priam zástupy metalových kapiel po celom svete. “Urban Discipline” je skutočný míľnik deväťdesiatych rokov.
1. Chamber Spins Three
2. Punishment
3. Shades Of Grey
4. Business
5. Black And White And Red All Over
6. Man With A Promise
7. Disease
8. Urban Discipline
9. Loss
10. Wrong Side Of The Tracks
11. Mistaken Identity
12. We´re Only Gonna Die
13. Tears Of Blood
14. Hold My Own
Diskografie
Reborn In Defiance (2012) Means To An End (2005) Kill Or Be Killed (2003) Uncivilization (2001) New World Disorder (1999) Mata Leão (1996) State Of The World Address (1994) Urban Discipline (1992) Biohazard (1990)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 1992 Vydavatel: Roadrunner Records Stopáž: 56:46
„Urban Discipline“ je , bez diskuze, přelomová deska, která významně přispěla k formování skladatelských nálad v tvrdé muzice na několik dalších let, jak přesně zmiňuje Rudi. Je tam špína, upřímná nasranost, specificiký sound, který se dnes už nedělá, protože vymizel, stejně jako černobílá televize, přirozeně ruku v ruce s pokrokem. Je tam především obrovská porce originálního pojetí muziky. BIOHAZARD nahrály do roku 1999 pět velmi dobrých alb, potom s nima trošku zamávál jejich vlastní úspěch a upadající zájem o trendy, jenž pomáhali vytvářet.
„Music's for you and me
Not the fucking industry
You fucking tell us what is cool
You see we came from different schools“
(Business)
AGNOSTIC FRONT, SICK OF IT ALL, které pan Seinfeld v rozhovorech občas nametl kvůli jejich zarytému omílání „true style“, drží prapor hardcoru vztyčený, pevně v rukou, narozdíl BIOHAZARD, kteří po onom devětadevadesátem malinko nevědí kam se poděli.
10. listopadu 2012
Dudri
Rap sa s rockom začal miesiť už niekedy v polovici osemdesiatych rokov, no BIOHAZARD boli jedni z prvých, ktorí rap, metal, punk a hardcore pomiešali do jedného pulzujúceho a hlavne dokonale ladiaceho celku.
"Na metalistov sme boli priveľmi punkoví a opačne," vravel mi Billy Graziadei pred januárovým koncertom vo Viedni. "Vyrastali sme v Brooklyne, kde v jednom rohu fičali CRO-MAGS, v druhom SLAYER a v treťom RUN-DMC. Nemôžeš byť umelcom a báť sa toho, čo ti na to ľudia povedia."
Aj keď "Urban Discipline" pre mňa osobne najlepšou nahrávkou BIOHAZARD nie je, tá autenticita bicích nahratých v špinavej kuchyni a spevov v kúpelni bez svetla, či neustála hrozba, že vám niekto vrazí nôž medzi rebrá kvôli cigarete a pár pokrčeným bankovkám, to všetko tu je. Z prvej ruky.
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.